Nemůžete říct , že se to nikdy nestane

Tohle jsem napsal na slohovku do školy na téma naše město za 100 let. Někdo chce abych udělal pokračování tak napište co si o tom myslíte. Bude tam asi dost chyb učitel mi nedal tu opravenou verzi domu







Jmenuji
se Capa Starface , narodil jsem se v roce 2079 v Novém Písku, kde i
nadále žiji. Právě mi končí práce a chystám se na každodenní cestu domů.


Vycházím
ze dveří a hned na mě začnou pokřikovat létající reklamy typu: „ Student Agency
cesta na měsíc na Měsíc jen za 1500,- evropských dolarů! Nebo ta holografická
předělávka Horsta Fuchse co vám vždy nabízí nějaký ten „ultra mega super leprový
nůž z oceli“. Zatímco jsem se snažil ignorovat tyto reklamy dostal jsem se
na nádraží. V autobusu jsem si koupil lístek a vznesli jsme se. Pokaždé se
kochám výhledem na blikající město. Vystoupím, jako vždy, na zastávce pojmenovanou
podle Štěpána Matějčka a vyrážím směr velké náměstí, cestou mě zastavuje pán,
který nabízí letáky, co mi říkají, abych zase volil Baracka Obamu nejmladšího
za prezidenta Země, povídám mu, že volit nebudu a pokračuji ve své cestě domů.
Na náměstí mám sraz s THX-1138, ale má zpoždění.


THX je
můj nejlepší přítel a čekám na něj každý den, ve stejný čas na stejném místě, nechápu,
že tu ještě není. Už ho vidím, ten si to odskáče „No konečně, víš vůbec kolik
je hodin?“ Přibíhá ke mně THX celý uhnaný, „Rychle musíme pryč!“ „Proč?“ „Mám
hroznej průšvih, jde po mě bezpečnost, rychle poběž, jsou hned za námi!“ Vůbec
jsem nechápal, o co jde , ale věřil jsem mu a běžel jsem za ním. Běželi jsme
asi půl kilometru, a když jsme si mysleli, že jsme v bezpečí, zastavily
jsme se a já měl konečně možnost, zeptat se, co se vlastně děje. „Tak, ehm, o
co tady teda jde?“ „Je to moc složitý.“ „Tak proč jsi mě do toho sakra namočil,
teď budu spolupachatel.“ „Dobře neudělal
jsem nic špatnýho, prostě jsem zjistil něco, na co nikdy nikdo neměl přijít.“ „A
to jako na co? Mluvíš tady jako v nějakym thrilleru.“ „Pojď, ukážu ti to, je to za městem.“ „Nikam nejdu,
dokud mi to nevysvětlíš!“ „Není čas bezpečnost je nám v patách.“ Opravdu
nebylo moc času, za námi se ozýval křik a štěkot. Stále nevím, o čem to můj
přítel mluvil. Na co tak převratného mohl přijít, že na něj poslali i psy.


„Tak
jsme tady!“ Prohlásil a začal odhrabávat nějaký poklop či co a snažil se ho
otevřít. „Co tak stojíš? Pojď mi pomoct!“ „Dobře už jdu. Co znamenaj ty čísla?“
„Který?“ Tyhle: 4,8,15,16,23,42.“ „Netušim.“ Odvětil, odklopil to víko a řekl mi,
ať jdu za ním dolů. „Jsi blázen? Nepolezu do nějaký zatracený díry ve který není
vůbec nic vidět!“ „Jdeš přece z práce ne? Tak máš nějakou baterku ne?“ „A
na to jsi myslel, už když jsi utíkal? „ No jasně že jo!“ Šel jsem tedy za ním, stejně jsem neměl na
výběr. Když jsme scházeli žebřík vedoucí, mě neznámo kam, přemýšlel jsem o tom
všem, ale nepřicházel jsem nikdy k žádnému uspokojivému závěru. Sešli jsme
dolu. „Co to má být?“ Zeptal jsem se THX. „Ty to nechápeš? Tohle jsou ruiny
Písku.“ „Co to meleš? Jakýho Písku? Písek je přece velkoměsto a rozhodně není
pohřbenej patnáct metrů pod zemí.“ „Tohle je právě to, na co jsem přišel Capo,
Písek v roce 2033 pohřbily spolu se stovkami dalšími městy .“ „Nerozumím,
proč by tohle někdo dělal ?“ „Všichni vůdci světa se shodli na tom, že vyberou
ty nejvíce prohnilá města světa a pohřbí je i se všemi lidmi , všichni to
drželi v tajnosti.“ „Taky měli proč , kdyby se to někdo dozvěděl, lidi by
se vzbouřily. Ale co teď? Říct ti nikomu nemůžem ,tady zůstat taky nemůžem bejt
věčně a ne veřejnost se ukázat nesmíme, jinak by nás umlčeli.“ „Jsme v pěkný
rejži.“

za sto let bude digitální horst fuchs nabízet nože z laseru

a co si o tom myslíš mam udělat pokračování ?