Co skrývá známý Plutoid?

Může být na Plutu podpovrchový oceán?

Mezi trpasličí planety se řadí ty objekty sluneční soustavy, které splňují určitá pravidla – objekt musí obíhat kolem Slunce, není satelitem planety a má přibližně kulatý tvar. Nejznámější z trpasličích planet je Pluto, zařazeno do skupiny plutoidů. Jež bylo ještě do nedávna považováno za devátou planetu sluneční soustavy,26. kongres, Mezinárodní astronomické unie (IAU) rozhodl, že bude ze seznamu planet sluneční soustavy vyřazen. Pluto bylo objeveno 18. února 1930, Clydem Tombaughem. Kolem Slunce obíhá v průměrné vzdálenosti 5 906 376 272 km a jeden oběh dokončí za 249 pozemských let. Obíhá po značně protáhlé, eliptické dráze.Zajímavostí oběhu Pluta kolem Slunce je, že cca 20 roků je Pluto blíže ke Slunci, než osmá planeta sluneční soustavy – Neptun. Pluto je na své cestě sluneční soustavou doprovázen trojicí měsíců, z nich největším je Charón, dalšími - Nix a Hydra. Rotace Pluta se zpomaluje v důsledku gravitačního působení jeho velkého měsíce Charona. Rychle rotující těleso má větší rovníkový průměr, avšak vše ještě závisí na struktuře nitra, na přítomnosti nebo nepřítomnosti vrstvy kapalné látky. Atmosféra Pluta je velmi řídká a z 98% se skládá z dusíku a malé příměsi methanu. Měření hustoty naznačují, že kamenné jádro představuje asi 40 % objemu trpasličí planety Pluto. Pokud jádro obsahuje radioaktivní draslík 40 alespoň v počtu 75 atomů z miliardy přítomných částic, jeho rozpad může produkovat dostatečné množství tepla k tání části vrstvy ledu, který je pravděpodobně tvořen směsí dusíku a vody, mohlo by tedy obsahovat přinejmenším toto odhadované množství draslíku,možná ještě větší.Poukazuje se na to, že Země, která se pravděpodobně zformovala s menším množstvím těkavých látek v důsledku menší vzdálenosti od Slunce (a tedy za vyšší teploty), má minimálně 10krát vyšší koncentraci draslíku ve svém jádru.
Teplota na povrchu Pluta se udržuje kolem -230 °C, avšak astronomové již dlouhou dobu přemýšlejí o tom, zda tato trpasličí planeta může být zahřívána vnitřním teplem k vytvoření kapalného prostředí pod povrchovou ledovou kůrou.
Předpokládaná stavba trpasličí planety Pluto může pod ledovým povrchem ukrývat oceán. Podle vědeckých výpočtů závisí existence zdejšího oceánu na dvou parametrech: na množství radioaktivního draslíku v kamenném jádru Pluta a na vrstvě ledu, která oceán pokrývá. Ale pouhá přítomnost zdroje tepla není dostačující podmínkou k dlouhodobému udržení oceánů. Teplo přicházející z jádra je spouštěcím elementem konvekce (proudění) v okolním ledu, ale pokud bude konvekce příliš rychlá, teplo zkrátka unikne do kosmického prostoru ještě předtím, než dojde k natavení ledu. Viskozita ledu závisí na velikosti jednotlivých ledových částeček - čím menší ledová zrníčka, tím snadněji led teče. Tuto charakteristiku nelze měřit na dálku ze Země, avšak tvar Pluta by mohl odhalit důkazy přítomnosti oceánu. Další vzdálená ledová tělesa mohou rovněž vlastnit oceány, což by mohlo znamenat, že vnější oblast Sluneční soustavy je potenciálně zralá pro život.
Kosmická sonda NASA s názvem New Horizons by měla pořídit detailní snímky trpasličí planety Pluto při průletu v červenci 2015 a pomoci tak odhalit toto její tajemství.