Úsvit Zločinu - Hra pro Všechny (Multiquest)

Quest: Úsvit Zločinu

Postavy:

Derk (Kapitán) - Blazi
Jester Norel (Pilot) - Dash
Moon (Navigátorka) - Kara
Spiritus Aurelisu (Navigátor) - Undertaker
Alran Solem (Důstojník) - Horox
Nit Pek (Technik) - Darth Gryat
Li Racto (Technik) - Malasorte
Cover Palmer - Twilečka (Technička) - NPC
Redam (Převážený Zločinec) - Darth Assmondeus

Loď: Spirit Needle

Prolog

Je to už pět let co císař Palpatine, Darth Vader a impérium ovládlo galaxii a začalo diktovat veškerý průběh dějin. Mnoho Jediů, kteří přežili rozkaz 66 bylo nalezeno a zabito a zbývá už jen malá hrstka přeživších. Ti jsou roztroušeni po celé galaxii a skrývají se jak nejlépe dovedou. V galaxii znovu zavládlo umění s blasterem, který nahradil v těchto dobách již vzácný světelný meč. Mnoho lidí se zas stalo pašeráky a zloději. Nastala zlatá éra pašování, kradení a zločinu v galaxii. Těch několik málo jediů už nedodržují staré tradice ochrany ostatních, ale skrývají se na odlehlých planetách sami a netrestají zločin jako tomu bylo dříve.


Vaše loď je zrovna na ceste přes vnější okraj na planetu Zelron III., kam máte eskortovat trestance, kterého vezete. Je to zabiják a vrah, který vraždil na Corusantu šlapky. Cena za jeho chycení je dva milióny kreditů, a taková odměna vám přece nemůže utéct. Letíte právě kolem systému vyprahlých planet a všechno je OK. Moon a Argan jsou v kokpitu společně s Jesterem, který pilotuje vaši loď na Zelron III. Kapitán se zrovna oddává s Cover nějakým neplechám a všichni ostatní až na Redama spí. Ten je bezpečně připoután ke svému křeslu a vyčkává na svoji příležitost. Za svými přiléhavými leteckými brýlemi se skrývají oči temné jako duše císaře. Jeho svaly pokryté tělo vyčkává na příležitost zaútočit a zmocnit se lodi...

Pište su kdo chce bejt kdo...

ZAČNĚTE ODEPISOVAT. REAGUJTE NA MŮJ PRVNÍ PŘÍSPĚVĚK. PŘEČÍST!!

tak zančnu!:
----------------------
Ležel jsem na malé posteli v o něco většim pokoji! Pokud se to tak dá nazvat!
Spíš to byla kůlna nebo tak něco, ale nejvíc mě štvalo že ta postel byla tak malá že mi čouhali nohy! V té malé místnosti jsem měl celkem klid takže se dobře spalo, ale pak mě probudila rána do dveří té místnůstky!
Probudil jsem se, vstal jsem sem a po cesě ke dveřím jsem potichu nadával!
Otevřel jsem dveře a začal jsem: Co to u banthy vy matloši dě.... zastavil jsem se a uvidel jsem Kapitána s Cover! Oba dva se pousmáli kdžy mě viděli a Cover se mi poslušně omluvila! Já jsem s trapným pocitem znovu zalezl do místnůstky a lehl jsem si na to lehátko! Ježiš, tak bylo docela trapné, ale co! aspoň se mi omluvily a pousmál jsem se a znovu jsem usnul!

Moje práce byla teoreticky jen sedět u palubnáho počítače, a čumět na display, jestli je náš kurz správnej. Neměl jsme tu prácí rád, ale lidi na mně závisely. Byl jsme taky adekvátně placen. Tenhle let ovšem byl jiný. Vezli jsme zločince, za kterého jsme mohli dostat nechutně velkou odměnu.

Do těďka jsme spal, když mně probudil nějákej hluk. Ihned přestal, já jsem ovšem už nedokázal usnout. Vydal jsme se teda na své místo, u navigačního počítače. Zkontroloval jsem co se děje, ovšem bohudík, či možná bohužel se nic nestalo. Cesta už nemůže být nudnější, bylo to, co mně napadlo, když jsem odcházel zpět ke své kajutě. Po hodně ůzkých chodbých jsme šel do svýho pokoje, který byl sice docela daleko, ovšem nějak byl nejblíž mého pracoviště, což mnoho spolucestujících nemělo. Tenhle luxus byl vykoupen tím, že většinou jsem když se něco stalo, musel doběhnout na místo co nejrychleji. Byl jsem na to jakž takž zvyklej, stejně na to, že kapitán a Cover dováděly v kapitánově kajutě, že Nit si furt stěžuje na malou postel, nebo Redam že stále neusl. Tohle tu bylo normální, spíš bych se divil, kdyby se něco stalo jinka, což se dlouho nestalo. Pokud vím, tak se teda nestalo vůbec, vždycyk byly všichni jako dnes. Něco ovšem ale zase otřáslo lodí, těďka jsme to cítil přesně. Doběhl jsme k počítačik, a uviděl jsme to. Zavolal jsme přes lodní komlink všechny na lodi.
"Přitahuje nás gravitace té planety. Odbočily jsme z kurzu. Sakra, Moon, cos dělala když jsme spal!"

Tak odepisujte...

Čeká se na: Dashe, Karu, Horoxe, Malasorteho a Assmondeuse

- Blazi bude nahrazen

Seděl jsem u řízení Spirit Needle a sledoval vesmír před sebou.Prolétaval jsem kolem nějaké písečné planety při své cestě na Zelron III.Panovalo tu celkem ticho.Jen Nit začal nadávat když mu kapitán s Cover narazili do dveří jeho pokoje.Jen jsem se pousmál.Neviděl jsem Moon ani Alrana ale slyšel jsem jejich pohyby.Poposednul jsem si na sedačce protože mně začal tlačit blaster.Nesun dával jsem ho skoro nikdy.A tuplem ted když jsme vezli toho chlapa.za ty prachy za něj můžeme koupit každý novou lod a jít si po svejch.Podíval jsem se na navigační počítač stále stejný kurz.připadalo my to divné když letíme takle blízko planety ale nejsem navigátor věřil jsem Moon.Lodí trhlo a řízení my nachvíli vypadlo z ruky.Tohle jsem nečekal.Opět jsem získal nadvládu nadlodí.
Co tam sakra děláte?Moon co se to děje?
Zařvu zasebe k navigátorcce.

______________________
Co že to máme za lod?

Sedela som a podchvíľou kontrolovala údaje na displayi palubného počítača. Oči sa mi zatvárali únavou, no neustále pípanie tej čertovskej techniky mi nedovolilo ponoriť sa do plytkého spánku. Ostatný členovia posádky si užívali ( čo platí najmä pre kapitána a tú neznesiteľnú Cover) chvíle odpočinku. Zpakruky som si pretrela zapálené oči a zapla som si datapad, ktorý s tichým zabzučaním ožil. Modrastý svit mi nerobil dobre, ale aj tak som sa prinútila venovať malej obrazovke pozornosť. Pustila som holonet a sledovala výjavy, ktoré nepochybne vedno so mnou pozorujú státisíce obyvateľov Galaktického Impéria. Obrazovku zaplnil nanajvýš nesympatický moderátor a začal čítať čerstvé správy : " Ríšsky senát rokuje o prijatí zákona týkajúceho sa vylepšenia planetárnej obrany Coruscantu..." jeho reč sprevádzal pohľad na senátnu budovu v srdci hlacného mesta Ríše. Viem, že bezohľadu na to, ako senátori rozhodnú, cisár si svoju noru dobre opevní. Zhnusene som zaklapla datapad. Musím teraz myslieť na iné veci, napríklad ako prežiť túto strastiplnú cestu, na konci ktorej čaká rozprávková odmena. Pravdepodobne som najmladší (a pravdepodobne nejmenej skazení) člen posádky. Okrem mňa sú tu samozrejme kapitán Derk (zatiaľ o ňom neviem veľa, popravde je to môj prvý let...popravde na palubu som sa dostala iba pre to, že v rýchlosti nevedeli nájsť voľného navigátora), Norel (je to vcelku schopný pilot a dúfam, že vie pristávať),Pek a Racto (technici... bez poznámky), Solem (dôstojník),Aurelius (navigátor... myslím, že čaká len na to, kedy urobím chybu aby si na niekom mohol vyliať zlosť) a nakoniec nenávidená Cover Palmer (prieči sa mi a to veľmi, niečo je na nej slizké a jej lekku mi zavše pripomínajú mladých huttov... kto vie prečo?... netajím svoje antipatie k nej a ostatní , ktorí si to všimli /samozrejme sú to všetko chlapi/ mi dohovárajú, nech sa k nej spávam vychovane, je predsa len staršia). Vezieme pasažiera, je to dáky trestanec. Naskakuje mi z neho husia koža...

Zo zamyslenia ma vytrhne príchod Aureliusa.
"Přitahuje nás gravitace té planety. Odbočily jsme z kurzu. Sakra, Moon, cos dělala když jsem spal!"zdalo sa, že na konci zvolal viac výkričníkov ako iba jeden.
"Ja...ja.. len som rozmýšľala, kam nás asi Náhoda ovedie," habkala som ustáchane.