Mise pro Anurien Zrunn - Pekelné Začátky.

Coruscant , se stal stejně jako ve Staré Republice a v období vlády impéria novým hlavním městem, nově se formující nové Republiky.
Kvůli porážce Impéria, odešlo z armády několik dobrých vojevůdců a tak byla založena nová Vojenská Akademie, to tobě bylo ale jedno.
Byl jsi na posádkovém velitelství , kam tě povolala sama prezidentka Republiky Mon Mothma.
Stala se prezidentkou ihned a zavedla nový řád , který se ovšem setkal s kritikou ale převážně s ůspěchem.
Když se konečně otevřeli duraocelové dveře, ze kterých vyšel Republikový Důstojník, spadla ti čelist když jis viděl jeho eleganci.
Došel až k tobě a zastavil se.
Vojáku, slyšel jsi někdy o Velkoadmirálovi Thrawnovi?
Zeptal se bez jakkýchkoli formálních záležitostí a bez obalu přešel rovnou k věci.

Byl jsem překvapen jeho náhlou otázkou, ale bez většího zaváhání jsem odpověděl. Ano, slyšel pane. to by mě zajímalo proč se mě ptá zrovna na tohle? Ptal jsem se v duchu sám sebe.

Důstojník se usmál a pobídl tě aby jsi ho následoval v chůzi.
Výborně vojáku, takže také určitě víte, že Palpatine ho angažoval do množství projektů , které měli smést rebelii.
Řekl a zahnul za roh nejbližší stěny.
Jeden z těchto projektů se nazýval Bezpočet Sluncí.
Řekl stále bez velkého zájmu.
Nevíme o co šlo, ale jistý zajatý a celkem důležitý imperiální důstojník nám o něm pověděl.Prý se měl odehrát na Gargi, máme přesné souřadnice, kde se nachází i základna odkud se operovalo, máme v ůmyslu prozkoumat tamnější prostory a vypořádat se s možným odporem, nakonec to odpálíte do povětří.
Vzájemě s tímto ůkolem, vás jmenujeme do hodosti Kapitána.

Děkuji, pane. Už dlouho jsem nebyl na žádné akci a tohle mě povzbudilo. Zase bude boj! Kolik nás bude pane?

Důstojník jen mlčky procházel sály, kde sedělo několik ras rozlišných druhů a postavení.
Došli jste do hangárů, byli tam dva staré maskovací frachťáky, které se používali za dob Staré Republiky , kdy byli i v největším rozkvbětu.
Byli to lodě, do které se vlezlo 20 lidí plně vybavených municí a zásaobami.
Důstojník se usmál a ukázal na hangár.
Takže tohle je vaše jednotka voj..Kapitáne.40 Vojáků, cvičení na přepad, dále 4 piloti a zásoby vystačující na 3 měsíce, doufejme že tam tak dlouho nebudete.

Dobrá, pane, kdy máme vyrazit? zeptal jsem se a prohlížel si 2 frachťáky. Nevypadají moc kvalitně, ale co se dá dělat. Loď se kterou jsem uprchl z Corellie taky nebyla v nejlepším stavu...

Vyrážíte Zítra ráno , ůderem třetí hodiny ranní, zdejšího času.
Řekl a dal ti vstupní datakartu.
S touto kartou se dostanete do zbrojnic a hlavně do svého pokoje, který je v 8 podlaží této budovy.
Domluvil a položil ti poslední otázku.
Nějaké otázky Kapitáne?

Ne pane! A odešel jsem. Ve svém pokoji jsem připravil vše, co budu potřebovat. Zkontroloval jsem, zda mám stále u sebe DL-44 a šel jsem spát...

Ráno tě vzbudil protokolární droid.
Pane do vaší mise zbývá jedna hodina , patnáct minut.
Řekl chraptivým hlasem droida.
Ihned poté opustil místnost a šel budit další vojáky.
Poté co jsi vykonal hygienu jsi se vydal do hangáru.
Z hlavy se ti nemohl dostat ten Palpatinův Projekt. a proč ho dal Thrawnovi?

Vojáci budou určitě stejně zmateni jako já, musím něco přednést, abych je povzbudil. Zajímalo by mě, a určitě i ostatní, co nás tam čeká? Přemýšlel jsem a mezitím jsem došel do hangáru kde byly přípravy v plném proudu.

Když jsi došel, všichni se zformulovali do formace.
Byli postaveni za sebe po deseti do čtyř řadu.
Nebyli na tobě žádná známky povýšení , ale přece jen se muselo vědět kdo jsi.
Tedy hlavně že jsi velitel této snad bezpečné akce.

Předstoupil jsem před ně a snažil se utajit nerozhodnost, co jim mám říct. Po krátkém mlčení jsem se rozhodl. Vojáci, vím že také nevíte, co nás tam čeká, ale jedno to nebude: smrt. Nevíme co tam na nás čeká a s čím se můžeme setkat, ale smrt to nebude. Slibuji, že se vrátíme! Trochu jsem přeháněl, ale bylo to potřeba na povzbuzení sebevědomí. Péak jsem vydal rozkaz a rozešli jsme se do lodí.

Vojáci byli rádi že jsi jim dal alespon nějakou naději a konečně zbaleni se vydali do lodí.
Ty jsi usedl do křesla kopilota v jedné z nich.
Pilot nečekal na rozkaz nic a vzlétl.
Lodí to škublo.
V tom ti došlo že ať už vás na Gargi čekalo cokoli, měli jste být maskování do posledního okamžiku.

Během cesty jsem přemýšlel, co by nás tak mohlo čekat a opakoval jsem si že musíme postupovat opatrně a utajeně. Pak jsem se zadíval do protáhlých hvězd a uvědomil si, že někde tam ve vesmíru může čekat cokoli.

Ze záznamů jsi věděl že Gargi byla Imperiální planeta a že byla jaksi zakázaná, napadlo tě , snad jestli né kvůli tomu projektu..
CEsta ubíhala v pořádku.
Posádka se bavila, jiní čistili pušky , jiní spali.
V druhé lodi to prý vypadalo podobně, alespon podle hlášení jejího pilota.
Ovšem na těchto cestách bylo něco zvláštního..Věděli jste že se už nikdo a nikdy nemusí vrátit domů.

Pořád jsem se nemohl zbavit divného pocitu že se něco semele. Pokusil jsem se uvolnit a přestat myslet na ty špatné stránky mise. Snažil jsem se myslet na to že konečně zjistíme něco nového, že se vydáme tam, kam se dosud voják Nové republiky nevydal! (sry Gene, na copyright seru) Zkontroloval jsem svoji E-11 zda je v prvotřídním stavu a pak se znovu zadíval do hvězd.

Hvězdy se kolem vás míhaly jedna za druhou , je až div, že do žádné z nich jste nenapálili.
V tom se ozval pilot.
Jedna minuta do opuštění hyperprostoru.
Řekl a začal vypočítávat nadsvětelný skok na Gargi.
Vojáci to slyšeli a přestali se bavit.
Všichni sáhli po zbraních a naposledy se ujistili že je vše v pořádku.

vzal jsem svoji E-11, zkontroloval DL-44 a připravvil se. Opustili jsme hyperprostor. Tak to začalo. Blížili jsme se k planetě.

Planeta vypadala klidně, ale pořádj si se nemohl zbavit tušení, že tam někde , je přece jen jedntoka Stortrooperů, která čeká až bude projekt dokončen.
Lodě začali klesat k planetě.
A Vojáci už vstali a čeklai na výsadek.
Někteří ztěžka oddychovali.

Přistáli jsme. Vystoupili jsme z lodí a začli promýšlet plán jak postupovat co nejbezpečněji. pokud půjdeme společně, je velká pravděpodobnost že nás objeví, ale pokud nás někdo přepadne, budeme mít větší sílu. Navrhl jeden voják. Ne, půjdeme po skupinkách. V každé 10 lidí. Řekl jsem a vybral jsem lidi do skupin. Pak jsem určil velitele každé skupiny.

Pane, odpuste mi, ale přece jen...máme jít do toho komplexu! nač se rozdělovat?
Řekl a ukázal směrem k jedné duně písku.
Tamhle by měl bejt vchdo pane...
Řekl a koukal na mapu, kterou měl v datapadu.
Označil jsi ho jako svého radistu

Já vím, také tam půjdeme a tam se rozdělíme, každá skupinka jinudy. Ještě nějaké otázky? Chvilku jsyem počkal a když nikdo nic neřekl, vyrazili jsme. Tohle bude obtížné, s velením nemám moc zkušeností. Snad to nějak zvládnu.

Rozeběhli jste se ale to jste neměli dělat.
Z písku se vynořilo několik bílích zvířat.
Písečné Krysy!
Zařval někdo z mužů, ale bylo pozdě.
Než se na čtveřici ůtočníků sesypala soustředěná palba, dokázali zabít 6 mužů a další 4 vážně zranit.

Potřebuju medika! zařval jsem. Ihned přiběhl doktor a začal zjišťovat vážnost poranění. Dva medici tu s nimi zůstanou, my ostatní, jdeme! Zavelel jsem a ke zraněným přiběhl ještě jeden medik.

Medik se na tebe ale podíval.
Pane s prominutím , ostatní krysy ucítí pach krve a sesypou se na nás.
Nechte nás alespon v komplexu.
Řekl a během jeho mluvy ostatní vojáci vzali mrtvé a raněné.
Jeho výraz zněj prosebně.